dobu, ale obsáhly celý svět, avšak dodnes nejsou plně doceněny.
Jeho sochařské a řezbářské dílo je známé po celé vlasti. V našem
městě obdivujeme jeho sochy například nad schodištěm i uvnitř
chrámu sv. Jakuba, v parku u školy, i Boží muka u silnice
pod Bohdašínem.
Břetislav Kafka s manželkou, v Červeném Kostelci
"Tatínek se narodil 14. května 1891 v Horním Kostelci, v chalupě
ve stráni poblíž hospody U Hobla. Potom se rodina přestěhovala
do dnešní ulice Boženy Němcové do chalupy naproti hospody
U černého koně, posléze koupila dům v Náchodské ulici, kde byla
zároveň postavena kovárna. Tatínek byl v mládí často nemocný.
U svého otce se začal učit kovařinu, byl však slabšího vzrůstu
a nemohl tuto fyzicky namáhavou práci zastat. Po absolvování
kostelecké školy, kde již začal prokazovat sklony k výtvarné práci,
odešel na učení do řezbářské dílny do Náchoda a následně do Bílé
Třemešné do firmy Karla Červinky," začal své vyprávění syn, rovněž
Břetislav Kafka. Bílá Třemešná byla pro mladého sochaře
osudovým místem. Při stavbě přehrady na Labi zde dostal první
zakázku - vytesat kamenné chrliče a vést partu dělníků. Když chtěl
v místní hospodě zabránit rvačce, poprvé si uvědomil své
hypnotické schopnosti. Později koupil krachující firmu K. Červinky
a přestěhoval ji do Červeného Kostelce. "A také si v Bílé Třemešné
namluvil svoji manželku, naši maminku," doplnila dcera Filomena
Langrová. "Velice rádi se tam oba vraceli. Jezdívali jsme tam
na nedělní výlety stejně často jako do oblíbených Krkonoš.
Tatínek nesmírně rád jezdil autem a velice si fandil, i když tak
dokonalý řidič nebyl. Rád riskoval, rád předjížděl, aby nás
přesvědčil, že ta stará lejdyna, určená na odpis, je ještě výkonná.
Pro něj to bylo nejlepší auto na světě. On se těmi jízdami trochu
odreagovával. Nikdy však na silnici neměl žádný malér," dodala
dcera s úsměvem. Život však nebyl jen veselým výletem.
Břetislav Kafka byl neobyčejně pilný. Pracoval i v noci,
kdy si zapisoval poznatky a četl veliké množství literatury.
Když se vyskytl problém, chtěl mu přijít na kloub. Přestože byl
samouk bez univerzitního vzdělání, dokázal dlouhé hodiny na úrovni
diskutovat s doktory, faráři i filozofy. "Na nás děti však mnoho času
neměl. Běh rodiny zajišťovala maminka, byla nám všem oporou.
Náš dům byl stále plný návštěv. Někdy to bylo až neúnosné.
Pro rodinu to nebyl jednoduchý život," vzpomínají jeho děti
a snachy a dodávají "Tatínek byl až trestuhodně neuvážlivý,
ale velice statečný.
Za vlády Němců v roce 1945 byl vydán zatykač na ředitele Tykvu,
a my ho tady schovávali. Tehdy za mnohem menší prohřešky hrozil
trest smrti. Není bez zajímavosti, že ulicí dům od domu šly
kontroly, jen naši vilku se schovaným panem Tykvou minuly.
Celou válku jsme také u nás schovávali sochu legionáře. Ta měla
být z rozkazu Němců zničena. To, že byla socha rozebrána
a odvezena k nám, vědělo v Kostelci mnoho lidí, navíc v dílně tehdy
pracovalo více než třicet zaměstnanců, přesto to úřadům nikdo
neudal. Socha legionáře byla schována v hromadě dřeva na naší
zahradě a přečkala tam celou válku. Po osvobození byla vrácena
na své původní místo i s plaketou prezidenta Masaryka,
která rovněž dvakrát našla úkryt na půdě našeho domu v době
dávné i méně dávné". Dnes je socha legionáře Masaryka
připomínkou historie, symbolem nové současnosti, uměleckým
dílem a odkazem jejího tvůrce, Břetislava Kafky.
Převzato z http://www.mck.cz/mck/cz/default.htm (OSOBNOSTI,
Břetislav Kafka)
